Teď když jsme se vrátil, začínám uvažovat o tom, co bylo vrcholem cesty na  Svatý Tomáš a Princův ostrov a co mě přimělo hluboce propadnout tomuto malému Africkému ráji. Bylo to brzké ranní probouzení do přítomnosti papoušků šedých, kteří na sebe před mým stanem křičeli? Nebo se procházet tropickým deštným pralesem kolem stromů, které tam byly po tisíciletí, a nakonec se prodírat listím a objevovat ty nejkrásnější výhledy na oceán? Bylo to zastavení na ostrově Rolas a pohled z jihu na sever přes rovník?  Nebo mě prostě chytil za srdce způsob života „moli, moli“. Možná se to nikdy nedozvím; možná se budu muset vrátit, abych to zjistil.